Prchavé okamžiky v portrétech Jana Spěváčka

Pavel Halada
Galerie Dolmen Brno, říjen 2007

Jan Spěváček se prezentuje hlavně jako krajinář, ale tato výstava nám znovu potvrzuje, že rozsah jeho tvorby je mnohem širší a že se nenechává spoutat zvyklostí, či stylovou rutinou, ale zcela svobodně uplatňuje rozmanitost nápadů a chuť k malbě.

Spěváčka nelákala malba figurálních obrazů jaké často vídáme u ostatních Načeradského žáků. Věnuje se figurální kresbě v ilustracích a žádané jsou jeho kresby aktů. Spěváčka z celé figurace zajímá právě portrét, čímž nepřímo prozrazuje svůj vztah k řemeslným dovednostem starých mistrů a hodnotám klasického obrazu.V tomto duchu také své obrazy dotahuje do konce. To však neznamená, že by napodoboval staré mistry. Využívá přínosů fotografie, což mu umožňuje různé posuny, vycházející jak z nedokonalosti fotografických technologií, tak její schopnosti zachytit okamžik. Ve fotografii jej inspiruje převážně hra různých osvětlení. Autor tak nebuduje klasický oficiální portrét, ale vytváří portréty impresivní, což koresponduje s jeho stěžejním tématem hladin. Světelné zkušenosti z české krajinářské školy tak přenáší na pole portrétu, čímž podtrhuje dojem okamžiku. Prchavost okamžiku a překvapenost tváří nelze dosáhnout jinak něž skrze fotografický záznam. Běžné studium podle modelu neumožňuje uskutečnit vytčený záměr. Spěváčkova role pokračuje v upravení kompozice pro obraz a volbou vhodných barev pro daný světelný efekt. Rejstřík výtvarných prostředků je svěží, využívá jak pastózních, tak lazurních nánosů, kombinuje temperu a olej, neváhá použít sprejů. Patří tak mezi výtvarníky, kteří prezentují malbu jako stále živou. S několika dalšími českými autory (R.Janás, J. Valečka, F. Kudrnáč, L. Orlita, K. Pažoutová, J. Hauschka, M. Salajka) se hlásí k celosvětově se šířícímu hnutí Stuckistů, které se ohrazuje vůči ryze konceptuálním tendencím v umění. Na výstavě však prezentuje jak obrazy ryze malířské, které jsou postavené na světle, výrazu tváře nebo na samotné síle kompozice, tak portréty s konceptuálnějším záměrem. S konceptem se vyrovnává sérií ,, Kuřák tabáku“ kde se s dávkou lehké ironie staví k tomuto sociálnímu problému. Anonymními portréty (konkrétní lidé jsou pouze očíslováni) se dotýká otázky individuality a davu.