Esoterika vjemu

Andrea Husseiniová
Galerie mladých, Brno 2005

Malířskou tvorbu Jana Spěváčka (1973) představuje výstava v Galerii mladých, nazvaná Esoterika vjemu. Přestože autor patří ke generaci mladých umělců, absolventů ateliéru figurativní malby J. Načeradského na brněnské fakultě výtvarných umění VUT, jeho dominantním uměleckým tématem se stala krajinomalba. Jak sám říká „.. navazuje ve své tvorbě na tradici české krajinářské školy“ konce 19. a počátku 20. století, především A. Slavíčka a A. Hudečka. Krajina se pro Spěváčka stala základním inspirativním zdrojem a určujícím motivem jeho tvorby. Mimo krajinu, viditelnou v běžném světle a běžných situacích, však Spěváček vnáší do tohoto klasického tématu osobní prožitek vnitřního kontaktu a mentálního cvičení jako vyšší míry sebepoznání. Neprodukuje tedy ideální krajiny, ale své oblíbené motivy, utvářené volnoběžkou imaginace.

Pro výstavu v Galerii mladých připravil Jan Spěváček soubor velkoformátových olejomaleb s tématikou vodních hladin. Jeho kompozice často vznikají jako zážitek okamžiku, záblesk vody, abstraktní doteky přírodních motivů, kde další rozměr Spěváčkova kultivovaného projevu tvoří promyšlené minimalistické kompozice zachycených obrazů. Jeho „vodní zrcadla“ mají symbolický nádech, v metaforách nekonečna, absolutní prázdnoty bez emocí odráží principy východních filozofií (japonské zenové zahrady). Vzdává se detailů a popisnosti, v jednoduchosti vyjadřuje konkrétní pocity, s hlavním zřetelem na pravdivost. Smyslová výbava jeho obrazů prostředkuje autorovy reakce na vjemy, přičemž samotná smyslovost výtvarného projevu je u Spěváčka posunuta do roviny meditativního působení barev. Pastózní barevná plocha tvoří kompozici obrazu, kdy jasné tóny střídají měkké, decentní barvy. Jeho „resuscitace“ krajiny jako výtvarného tématu zachycuje ve variantách námětů schopnost autorovy sebereflexe a přehodnocení „pouhé“ senzitivity či impulsivnosti jeho tvoření.

Tématika krajiny v současném výtvarném umění je otevřeným interpretačním polem více než pouhým vizuálním elementem a transcendence přírody, přes ten nejhlubší a nejosamocenější zážitek až k plátnům a očím diváků, to je skutečná cesta, výlet, plný tajemství a odhalení, který autor nejdříve rozpoznává a následně zpřístupňuje i ostatním. V tomto hledání je Spěváček výrazný, osobitý, ale naprosto přirozeně – skrze přesvědčivost svého výrazu.