Jan Spěváček v galerii Felixe Jeneweina

Petr Němec
Vlašsský dvůr, Kutná hora, 2014

Expoziční plochy Galerie Felixe Jeneweina čeří od 9. 5 do 22. 6. 2014 průblesky kaligrafických hadin nesených plátny Jana Spěváčka. Čtyřicátník, již odrostlý žák nedávno zesnulého profesora Jiřího Načeradského, je autorsky příkladem volnosti myšlenek a profesionální malířské kvality v maximální míře jaké se mu v Mistrově ateliéru mohlo dostat.

Obrazy Jana Spěváčka inspirované především živlem vody vycházejí z konceptu velkoformátové kaligrafie prostoupené východními filosofiemi, vizuálně kontrapunktované filigránským malířským detailem, vkomponovaným do dynamických ploch ne vzdálených akční malbě. Drobný hmyz či obojživelníci nenesou jen význam symbolický, ale jsou i jakýmsi bajkovitým zosobněním lidských bytostí, proměněných do pohádkově zakletých žabích“ princezen či princů“- odvážných vážek, s nadsázkou dětského pohledu a přihlédnutím k podstatě lidské povahy, obývajících klidná zrcadlení i vířivé proudy prvotní materie – vody, v jejímž ztvárnění je Jan Spěváček skutečným mistrem. Svůj tradiční přístup dále odlehčuje, mýdlovou bublinou, která je pro něj podobě jako skleněná tavenina malířskou výzvou, ležící svou dočasností v protikladu k duchovněji pojatým cyklům. Jsou zachyceny bubliny v plné kráse ale i nenápadná cáknutí, naznačující pulznost pohybu, která zbudou po jejich krátkém životě, končícím v mlžném splasknutí. Bublina se stává objektem prvosmyslového vjemu a iluze na výsost efemérní, ale přesto úchvatné a malířsky uchopitelné. Humorem, bytostně autorovi vlastním pak vede cesta k dílům zcela ironickým stojícím na pomezí užití metod malířské akce a asambláže z cigaretových špačků, kterou útlocitnější nazývají eufemicky, přesahem v malbě“.

Výstava Jana Spěváčka v kutnohorském Vlašském dvoře představuje jeho tvorbu v ideální kondici a zralosti jeho posledních let. Ta je též dokumentována zastoupením malířské tvorby autorovy, ve stálé expozici umění současnosti na hradě Špilberku v Brně, kde Spěváček žije a tvoří.